Když za domem vyrůstá "hyperhrůza" ...

Někdy v roce 1994 na dovolené ve Španělsku jsem jel s rodiči a sestrou na výlet do Barcelony. Od moře to bylo cca 200 km, krásné silnice, hory, lesy, a tu náhle, asi 60 km od Barcelony hala, hala, a zase jen hala... Táta tehdy proneslo větu: "děti, takhle to za pár let bude vypadat i u nás...". Sklidil okamžitě nějakou peprnou poznámku od maminky, něco ve smyslu čím že to ty děti straší...

Jeto smutné přiznat, ale měl pravdu. Na haly, supermarkety apod. jednou pojdeme... Na Kladně, kde bydlím s manželkou, je na ulici Americká Pennymarket, Tesco, Lidl, Kaufland, Plus, a to vše na úseku cca. 1,5 kilometru. A teď, vyrůstá další hyperzóna, kde bude další, zatím neznámý hypermarket a taky nějaký ten hobbymarket... Jako bychom to snad potřebovali. Ale o co přijdeme, to je krásný kus přírody, louka, místo kde modeláři již nepustí své letadlo, já svého draka, ani na procházku už to nebude.

Ale až to postaví, aspoň bude kde parkovat ;-). Na přiložených fotkách vidíte, jaká hrůza vzniká, a jaké to nese "prašné" důsledky. Obrázek ať si o tom udělá každý sám...

Čím se liším...

Tak jsem čím dál tím víc znechucen tím, co se děje na silnicích. Cestování autem je dnes poměrně riziková záležitost, pro nás „normální“ lidi. Není divu, nálada ve společnosti je hrozná, politická scéna je zralá na defenestraci alespoň z posledního patra budovy Motokovu, vyhlídky jsou nevalné, a to i přesto, že na každém kroku slyšíme jak se máme dobře.
A toto napětí se přenáší za volanty aut, spěch, nervozita, vypočítavost, kde a jak být dřív, jak a koho předběhnout, předjet. Nenahrává tomu ani skutečnost, že my češi si o sobě myslíme, že v některých věcech jsme mistři světa... Každý by mohl z fleku trénovat reprezentaci, a to jak hokejovou, tak i tu fotbalovou. A jestli si o něčem myslíme že opravdu umíme, tak je to jezdit autem... Ono tomu tak i v mnohých případech je, ale bohužel ne ve všech. Pryč je doba, kdy nehodovost můžeme svádět na přesednutí ze 120cýtek do často 2litrových a i silnějších vozů. Doteď jsem mluvil jako „my“, protože až sem do této skupiny patřím, ale dál ne. Jsem jiný. A víte čím? Mám strach a vím, že nejsem nesmrtelný... Ano, za volantem mám strach, o sebe, o osoby které vezu a za které tedy zodpovídám, a v poslední řadě mám strach o auto, které je mým majetkem.
Skupin nebezpečných řidičů je hodně, pokusím se zde některé zmínit, pokud na někoho zapomenu, omlouvám se ;-)
Řidič služebního vozu – ten nemá strach o auto, které není jeho majetkem, a které když rozstřelí, dostane nové. Nejhorší jsou různě spediční firmy, ať už DHL, nebo i jen dopravní vozy ČSA. Co ty dokáží na Evropské v Praze, to trumfne snad jen „letišťáckej taxikář“, větší hovado (pardon za ten výraz, ale kdo ho jednou potkal, dá mi za pravdu) snad není.
Řidič autobusu – paradoxně často ve věku 45 a výše, takže žádný nevylítaný mladík jak by někdo mohl čekat. Mají za sebou milióny bez nehod, a když vám přilepí několikatunový autobus na kufr, dokáže znervóznět i ten největší flegmatik...
A tak bych mohl pokračovat dál a dál.
Nemylte se, i já mám rád rychlou jízdu, a občas se neubráním sešlápnutí plynového pedálu o něco víc, než by zrovna bylo potřeba. Ale... Ale bohudík, ne bohužel, ale opravdu bohudík už jsem boural. A jsem zato rád. Potřeboval jsem to. Bylo to v době, kdy jsem si začínal myslet, že patřím do té skupiny nesmrtelných. Naštěstí kromě pár boulí, modřin a zmačkaného plechu se nestalo nic víc, dál chodím a tak, když zase jedu, třeba někde kde to znám i poslepu, blíží se horizont, za který bych se dříve vřítil i více jak 100 km/h, přistihnu se, jak sundám nohu lehce z plynu, a teprve když vidím kam vlastně vjíždím, vracím nohu zpět na pedál...
Tím se myslím liším od většiny vrahů, kteří dál beztrestně brázdí silnice v Čechách.

Aktuální poezie z Kladna

Ocelové město

Stalo se to v černém Kladně
romský občan žil tam na dně
obcházel snad všechny herny
něco peněz daly sběrny

V Kladně byla fabrika
a v ní hala veliká
varovných on nedbal slov
šel tam cikán řezat kov

Neměl pojem o statice
předtím krad jen kolejnice
byl to od něj počin hloupý
v hale řezat nosné sloupy

Varovných on nedbal slov
na hlavu mu spadl krov
na břichu měl beton s dráty
traverza mu žvejkla hnáty

Kvůli tomu průseru
teď se ozvou z Bruselu
že cikáni, co tu kradou
často leží vzhůru bradou

Máme si jich hledět více
zvedaj prestiž republice
dát jim prachy, chlast a domy
a být pyšní na své Romy

Rasismus naruby...

Tak se v neděli ráno vzbudím, a zaslechnu v rádiu, že se na Kladně zřítila hala na lidi, kteří ji zřejmě rozebírali... Hned jsem si myslel že šlo o rómy (já vyrůstal v době kdy to ještě byli staří dobří cikáni...). Zpravodajství v ČT trvalo skoro 6 hodin než poprvé uvedlo, že šlo o naše rómské spoluobčany. Proč, to se bojí říct pravdu? Ale víte co je nejhorší, že onen spoluobčan, který při NELEGÁLNÍ činnosti přišel o ruku, nohu bůh ví co, bude teď do konce života pobírat invalidní důchod, na který já ze své mzdy přispívám. Nevím jak vy, ale klidně bych zavedl zákon, že pokud se člověk stane invalidním v rámci páchání trestné činnosti, nemá nárok na výplatu sociálních dávek. Myslím, že by to lecos vyřešilo.

Gameparty

Včera jsem přijal pozvání Sj-Sharka, nejen duchovního otce Gameparty a navštívil serverovnu Petřiny.netu, kde bijí srdce všech strojů, na kterých gp běží. Součástí návštěvy bylo umístění mnou darovaného stroje, který tímto přešel pod správu gp. Ponechal jsem si ale právo na serveru rozběhnout i nějaký ten svůj herní server, nejspíše CS 1.6...
Hlavní důvod ale je moje snaha proniknout do tajů Linuxu, který je zatím velikou záhadou.
Věřím, že to půjde dobře a brzo vás budu moct pozvat na nějakou mapu, třeba mojí nově oblíbenou fy_sand ;-)

Jízdní řád

Tak si někdy říkám, proč autobusové společnosti vystavují za zastávkách jízdní řády, když jezdit podle nich už je problém.
Například jedna nejmenovaná společnost, říkejme jí třeba ČNE, má s dodržováním jř problémy. Když jedu ráno do práce, rozuměj z Kladna do Prahy, přijede bus na zastávku i o 10 až 15 minut později. Dalo by se to pochopit, když bude plně obsazen, jelikož jsme poslední zastávka na Kladně, tak může přes město nabrat zpoždění. Ale když sedí v buse pět lidí, říkám si, něco je špatně...
Nejenom že se řidič ani slůvkem neomluví, naopak je ještě drzý při mé výtce, kde že se zdržel...
Ve finále by se nad tím dalo mávnout rukou, kdyby odpoledne se nestalo něco podobného, ovšem zcela obráceně.
Jako člověk, který šetří každou minutku času kde to jde, se „ženu“ Prahou na spoj, který odjíždí z Prahy v 17.25... Do autobusu dobíhám, ano dobíhám v 17.19, když nervózní řidič mi skoro už ani nechce prodat jízdenku a zavírá za mnou dveře. K jeho smůle, mojí radosti, nejsem poslední, a za mnou autobus dobíhá a nastupuje do něj ještě několik lidí. S každým z nich se řidičům naštvaný výraz ještě umocňuje. Když konečně za posledním z nich zavře dveře, a vítězoslavně vyjíždí směr Kladno, čas na mém telefonu ukazuje 17.23... (jelikož jsem věrný tradicím, jsem držitelem telefonu NOKIA. Jsem zastánce zásady, že Panasonic dělá možná dobrá videa, Samsung a Sony televize, ale mobil bych si od nich nekoupil ;-) ).
Tím chci říct, že čas na mobilu mi jde přesně. On ale i řidiči na strojku jde přesně, dle kontroly času kdy mi prodal lístek. Takže ouuha, opět selhání lidského faktoru.
Třeba si řeknete, o co jde, 2 minuty... Ale když si uvědomíte, že další spoj jede až za půl hodiny... A z ekonomického hlediska to od řidiče také není zrovna chytré. Bus pojede svojí cestu tak jako tak, ale za ty 2 minuty častokrát doběhne i 5 lidí, x 32 CZK za lístek, a máme částku 160 korun. Nevím jak vy, ale já mít zaměstnance, který mě vědomě i několikrát za den okrade o tuto částku, dlouho by u mě nepracoval. (Můžete namítat, nestihne tento spoj, pojede tím dalším... Nepojede. Mě osobně když ujede,
přejedu tramvají na jinou stanici, a jedu s jinou společností...)
Závěrem tedy rada pro podobné společnosti, místo jízdního řádu s časy stačí napsat, AUTOBUS JEZDÍ a my budeme vědět, že kdo si počká, ten se dočká...

Zlatá maminka

Schválně jestli si na něco z toho vzpomenete ;-)

1. Moje matka mě naučila ocenit odvedenou práci
Jestli se hodláte zabít, udělejte to laskavě venku, právě jsem uklidila!
2. Moje matka mě naučila náboženství
Modli se, aby to z toho koberce šlo dolů!
3. Moje matka mě naučila logice
Proč? Protože jsem to řekla!
4. Moje matka mě naučila předvídavosti
Ujisti se, že máš čisté prádlo, kdyby se stala nehoda.
5. Moje matka mě naučila ironii
Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám pádný důvod!
6. Moje matka mě naučila, že nic není nemožné
Zavři pusu a sněz tu polívku!
7. Moje matka mě naučila ohebnosti
Podívej na tu špínu, co máš na zádech!
8. Moje matka mě naučila vytrvalosti
Nevstaneš od stolu, dokud nesníš všechen ten špenát!
9. Moje matka mě naučila, že život je pomíjivý
Přivedla jsem tě na tenhle svět a můžu tě z něj zase rychle sprovodit!
10. Moje matka mě naučila závisti
Na světě jsou miliony dětí, které nemají tak úžasné rodiče jako ty.

lama

drum drum, drum du dum drum... (to jsou jako bubny, kdyby jste to nepoznali ;-))
Tak po dlouhém zvažování, přemýšlení, atd atd jsem se rozhodl, že se občas taky vyhraním, přeci jen, nechci být jako Víťa Jakoubek...
Musím ale přiznat, že velikou zásluhu na tom má husajn, bez jehož naléhání by nic takového nikdy nevzniklo. Na druhou stranu je třeba si říct, že čas od času mám potřebu okomentovat něco z dění v mém okolí, takže třeba tohle bude ten pravej způsob.
No a pokud ne, vždy je tu ten magickej buttonek delete, který už ukončil nejedno trápení. Prosím tedy o jedno, buďte na mě alespoň ze začátku hodní a tolerantní, třeba se Vám to časem vrátí v dobrém...
Přeci jen, co se týče blogu, jsem veliká lama ;-)